Karel IV a jeho rodina

Blanka z Valois

Blanka z Valois, narozená roku 1316. byla dcerou Karla I. z Valois, bratra francouzského krále Filipa IV. Sličného. Blanka, vychovávaná stejně jako Karel/Václav ve Francii na královském doře, s ním uzavřela sňatek v roce 1323. Na pařížském dvoře pobývala do roku 1330, kdy společně s Karlem odešla do Lucemburska. Zde zůstala až do roku 1334, a poté se natrvalo odstěhovala do Čech. Po svém příchodu do země byla na nátlak domácího panstva zbavena francouzského doprovodu a začala se učit oba zemské jazyky. SKarlem ji pojil hluboký ciový vztah. Z jejich svazku se narodily dvě dcery - Markéta, manželka uherského krále Ludvíka I z Anjou, a mladší Kateřina, choť pozdějšího Karlova rivala, rakouského vévody Rudolfa IV., a po jeho smrti žena braniborského markraběte Oty. Na nátlak Jana Lucemburského se Blanka musela v době přítomnosti královy druhé ženy Beatrix  Bourbonké odstěhovat do Brna. Českou královnou byla společně s Karlem korunována roku 1347 ve svatovítské katedrále. Již rok po své korunovaci však umírá.

__________________________________________________________________

Anna Falcká

Anna Falcká, narozena 1329, druhá manželka Karla IV., byla dcerou falckraběte rýnského Rudolfa II. Tímto sňatkem, uzavřeným před polovinou března roku 1349 v Bacharachu, se Karlovi IV. podařilo rozbít wittelsbašskou koalici, jež proti Karlovi připravovala válečné tažení. Pod vlivem Karlova obratného politického jednání falckrabě Rudolf přešel na jeho stranu, čímž opozice ztratila na síle a byla donucena přistoupit na kompromisní řešení. Karlův nový sňatek byl pro většinu současníků o to překvapivější, že téměř souběžně vyjednával o uzavření manželství s Isabelou, dcerou anglického krále Edwarda III. Jako věno Anna Falcká Karlovi přinesla statky v Horní Falci, jež tcořili základ nově budované říšské domény, tzv. Nových Čech. Oproti jiným Karlovým manželkám Anna něměla žádné ambice a do manželovy politiky nezasahovala, Říšsko - německou královnou byla korunována 1. 12. 1349 v Praze. S Annou Falckou měl Karel IV. jediné dítě, syna Václava, který zemřel jako nemluvně. Anna sama pak zemřela roku 1353.

__________________________________________________________________

Anna Svídnická

Anna Svídnická, narozena někdy mezi roky 1338 až 1339, třetí manželka Karla IV., byla dcerou svídnicko-javorského knížete Jindřicha II. a dědičkou posledního slezského vévodství, jež doposud nepatřilo ke Koruně české. Karel s ní uzavřel sňatek jen několik měsíců po smrti své druhé ženy. V roce 1355 se společně s Karlem zúčastnila jeho císařské korunovační jízdy. Po sňatku patnáctiletá Anna Svídnická porodila Karlu IV. roku 1358 dceru Elišku, jež se provdala za rakouského véodu Albrechta III. O jejím narození poslala Anna vlastnoruční list Karlovu velkému příteli, mysliteli, filozofovi a básníkovi Francesku Petrarkovi. Karel, jenž tehdy neměl žádného mužského potomka, o rok později nově upravil vztahy v rámci lucemburského rodu: Eliška se měla provdat za jednoho ze synů karlova bratra, Jana Jindřicha, a jejich potencionální dítě se mělo stát císařovým nástupcem. v roce 1361 však ze sňatku s Annou vzešel mužský potomek, Václav, jako král Václav IV, čímž poněkud zvláštní smlouva vzala za své. Annino úmrtí 11. července 1362 vedlo k uzavření příměří mezi Karlem a jeho rivaly, vévodou Rudolfem IV. a uherským králem Ludvíkem.

_____________________________________________________________________

Alžběta Pomořanská

Alžběta Pomořanská, narozena asi 1347, byla dcerou pomořanského vévody Bogislava V. a vnučkou polského krále Kazimíra I. Velikého. Karel se s ní oženil v dubnu 1363 v Krakově. Prostřednisctvím tohoto sňatku se mu podařilo narušit protilucemburskou koalici, v níž stáli uherský i polský král a rakouský vévoda. Jako druhá z Karlových manželek byla během italského tažení v roce 1368 korunována císařovnou. Společně s Karlem v Římě založila špitál pro české poutník. S politicky nijak ambiciozní Alžbětou měl Karel IV. šest dětí - nejstarší dcera Anna se provdala za anglického krále Richarda II., Markéta za norimberského purkrabího Jana III. z Zolernu, dva synové zemřeli ještě jako nemluvňata. Starší z přeživších synů Zikmund se stal uherským, římským a nakonec i českým králem, poté co z něj svrhl bratra Václava IV., i když původně byl předurčen pro polskou korunu. Mladší Jan zdědil Zhořelecké vévodství. Po smrti Karla žila Alžběta v Hradci Králové jako františkánka-terciářka.